Filipika proti misomusum, kterýžto název sám tradicionalistům žlučí pohne

Filipika proti misomusum, kterýžto název sám tradicionalistům žlučí pohne

Ano, na počátku listu tohoto, já přiznati musím, že název ten užit nad ním, nepochází jen z hlavy mé, ale již bratrem Jednoty bratrské byl užit. Bratr ten jmenoval se Jan Blahoslav a možná jste již slyšeti o něm mohli, neb i v učebnicích literatury české se objevuje.

Proč já tuto filipiku, tedy spis polemický, píši? A proč název od biskupa Jednoty bratrské ten jsem si vypůjčil? Nechť slyší ti, jichž se to týká a dříve než mi do haereticů vyčiní a na hranici zápalnou v duchu svém odsoudí, co chci jím říci. Neb dotklo se mě tvrzení, že osoba mi dobře známá, není katolíkem pravým, též i tvrzení jiného bratra ve víře naší, že vyznavač učení Kristova, kterýžto žije v církvi jiné, do pekla zapuzen po smrti své bude, neb víry pravé a jediné nepoznal. Nechť slyší, co slovo katholikos znamená a poté se nad myšlenkami a činy svými zamyslí. Já zatím mluvím obecně a není to protiklad žádný, neboť katholikos též obecný či univerzální znamená. Toť výklad prostý, i výklady jiné tohoto slova jsou. Jeden bratr, tradicionalista, na žádost mou mi napsal zprávu, v nichž krátce popsal, jaká jest jeho představa katolíka správného. Hle, zde tedy je: „Katolík je ten, kdo věří vše, co mu Církev podává k věření. Bez ohledu na stav a názory současné hierarchie, přehnaný důraz na pouhý pastorační koncil, atd... „ Ach, krátce řečeno, že? Leč, zamysleme se nad tím trochu. Jsme dle definice této všichni přítomní katolíky? Bratři a sestry církví jiných, odpusťte, že zde poněkud přehlíženi jste, však i tak čísti dále můžete. Než začnu zamyšlení své nad touto větou, nutno říci, že bratr ten užívá jméno své veřejně, čímž jest mezi ostatními tradičními katolickými bratry světlou vyjímkou. Jeho se tedy výtky mé na anonymitu týkati nebudou. Avšak ostatní, které jmenovati nebudu, kážou o tom, jak zkažení jsme my, kteří moderně žijeme, ale jménem svým se nepochlubí. Tito namísto jmén užívají výrazy jako Exorcista, Antihalík a nebo abbe …....... A káží těm, kteří jméno své nebojí se přiznat, a kteří si tu práci dali, aby označení pravosti totožnosti jejich zvané „autorizace“ získali. Jak si slova lidí bezejmenných k srdci vzíti mají? Jak rozhodnouti, co je s katolickou věroukou slučitelné mohou? A proč urážky od nich vyslechnouti mají?Lidé tito káží, že ostatní zřejmě ten správný fundament nemají, ale sami nejsou s to jméno své přiznati, a tudíž ani jim není věrno fundament uznati. Ano, nadpis můj určitě evokuje, že je misomusi nazývám – tedy nepřáteli vzdělání. Leč, pravda taková jest, že nejsou přáteli současnosti, v minulosti žijí a té se urputně drží. Avšak neuvědomují si, že mnohé, co sami tvrdí, v co věří a doufají, bylo v dobách dřívějších též jimi podobnými zatracováno. Nechť si pomnou na farizeje, což ti se nedomnívali, že právě oni jsou těmi nejlepšími? A z vrchu se na takvzané apostaty, tedy odpadlíky dívali?

Nechme tedy ty bezejmené obránce víry svaté a jediné, a k pravému katolicismu se vraťme. Děkuji bratru Vladimírovi (AntonioGhislieri), za jeho odpověd na otázku mou, kdo jest katolíkem pravým. Já katolíkem od malička jsem, v katolicismu vyrůstal a v něm také vytrval. Avšak jak bych mohl věřit zcela všemu, co mi církev předkládá, a zároveň neposlouchat názorů hodnostářů církevních a posledním ekunemickým koncilem se neřídit? Koncilem, který je katolíky uznáván? Koncil svolaný nástupcem svatého apoštola Petra a tudíž náměstkem našeho pána Ježíše Krista? Proč koncil nazvat pouhým pastoračním? Což ve sledu koncilů jiných je nějakým bezvýznamným? Nebylo snad uvedeno, že měl dopad větší nežli luteránská reforamce? Argument poslední však dokázati nemohu, neboť jsem ho poznal od skupiny bezejmenných obránců. Tímto dokazuji, že i nazory jiné, než jsou ty mé, jsem schopen zvažiti a přemýšleti o nich.

Církev se II. Vatikánským koncilemnovým směrem vydala. Již dávno zpoznala, že záhodno není škorpiti a hubiti se navzájem ve jménu spasitelově a že o jednotu se usilovat jinak nežli mečem musí. Proto ekumena, tedy dům společný. Buďme rádi, že nám nic nebrání přátele mezi těmi míti, které by předci naši haeretiky či apostaty nazvaly, na což by předci přátel nás za papežence a modloslužebníky označiti neváhali. Na počátku listu tohoto, jméno díla bratra Blahoslava jsem zpola užil, a na pochybách nejsem, že kdybych poznal jsem jej v jeho době, se zlou bych se potázal. Avšak já za bratra už označiti se jej nezdráhám. Protože nehleď na naše hříchy, ale na víru v Krista.

Nechť tedy jsem bratry tradicionalisty modernistou nechutným nazván, do jedné kupy s těmi, které za bezbožníky považují, vhozen. Ať mi klidně do pokrytců nadají, pro můj styl archaický. Já mohu býti považován za nepřítele jejich, já však za nepřátele své je považovati nebudu.