Muž, který chce zrušit křest

Muž, který chce zrušit křest

V minulých dnech v českých médiích bleskla krátká zpráva o jistém Slovákovi, který soudní cestou žádá o exkomunikaci z Pravoslavné a Řeckokatolické církve, zrušení křtu, vyškrtnutí záznamu o provedení křtu a písemné potvrzení o jeho neplatnosti i o tom, že není členem těchto církví. Co jen je to za člověka?

Tento muž se jmenuje Michal Holováč, je z Košic a je mu 51 let, původním povoláním učitel a o svůj záměr usiluje již tři roky. Pokřtěný byl jako pravoslavný v době, kdy mu bylo něco přes dva týdny, tedy v roce 1956. Jeho křest je zaznamenaný v matriční církevní knize farnosti ve Vyšom Orlíku v okrese Svidník. Po politických změnách v roce 1968, když byla opět povolena Řeckokatolická církev, se účastnil na prvním svatém přijímání, čímž se dle svých slov stal i příslušníkem této církve.

V roce 2003 se obrátil na Řeckokatolické a Pravoslavné biskupství v Prešově a Košický řeckokatolický exarchát se žádostí o exkomunikaci, respektive anulování platnosti křtu a církevních svátostí, a bezúspěšně. Ono se ani není čemu divit, protože křest logicky zrušit nejde, neboť nelze popřít fakt, že byl člověk pokřtěný a je zapsán v knize křtů, přičemž o ten zápis tady dle mého jde asi nejméně.

Proto v roce 2004 požádal soud podle svých vlastních slov o „súdnu ochranu mojich ústavných a občianskych práv“. Podle žaloby žádá žalobce oba odpůrce o zaevidování změny jeho náboženského přesvědčení výmazem z členství v církvi a o vydání dokumentu o této změně. Jde o precedens ve slovenském soudnictví, kdy občan žádá okresní soud, aby podobný úkon nařídil církvi. Holováč tvrdí, že jen tímto právním krokem se zbaví veškerých vazeb s oběmi církvemi a stane se zcela svobodným člověkem, jak mu to zajišťuje ústava SR.

Tak tedy proběhl soud. Poněkud zvláštní, protože tento muž požaduje absurdní věci. Zástupcové obou církví uvedli, že církev nemůže někoho exkomunikovat na jeho vlastní žádost. Muže tak učinit jen vysoký církevní hodnostář anebo církevní synoda vůči věřícímu, který se provinil vůči církvi obzvláště závažným způsobem. Navíc jsou v církevním právě taxativně uvedené případy, ve kterých je exkomunikace přípustná. Také že křest prostě zrušit nelze, a že ho křest nezavazuje k ničemu – aby musel chodit do kostela, zúčastňovat se církevních obřadů nebo platit církvi nějaké poplatky. Zástupci církví zdůraznili: „Je to jeho slobodná vôľa, či verí v Boha a praktizuje náboženský život alebo nie.“

Co mě ale zaujalo nejvíce, jsou tato slova potvrzující nesmyslnost žaloby: „Nebudem sa k tomu teraz vyjadrovať, potrebujem si to uležať v hlave. Pán Holováč nie je členom Gréckokatolíckej cirkvi. Ja som gréckokatolícky kňaz a ani neviem, prečo som tu bol pozvaný,“ uvedl Ľubomír Petrík z Prešovského biskupství Řeckokatolické církve, který vystupoval v roli svědka. Holováč dle nich není členem Řeckokatolické církve z toho důvodu, že byl pokřtěný jako pravoslavný.

„Pravda vyjde raz najavo. Ja som vstúpil do veľkého chlieva, kde 2000 rokov nebol žiadny poriadny hospodár s poriadnym náradím, aby to vyčistil. A toto je výsledok,“ uvedl k projednávání věci Holováč. Za nejvážnější důvod svých snah Holováč považuje svůj nezájem o církevní historické dědictví. Podle jeho názoru má formu „prenasledovania heretikov v ranokresťanskom období, pálenia kacírov, kolaborácie s fašistickým režimom v čase druhej svetovej vojny a v súčasnosti aj otvorených vyhrážok ľuďom, ktorí majú iný ako cirkevný a náboženský svetonázor.

Detaily těchto „skutečností“ Holováč analyzuje ve své knize „Tradičné kresťanské hodnoty alebo Asertivita naruby“, kterou vydal v roce 2004. Tato kniha svou kontroverzí vyvolala ve slovenské veřejnosti a médiích značný rozruch.

Mimo jiné se ve své žalobě opírá o precedens z Řecka v kauze Kokkinakis. Tak jsem si řekl, podívám se, co se o tom dá zjistit, a co jsem nenašel? Rovnou rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kokkinakis versus Řecko. Když jsem si tento dokument přečetl (ve wordu je to 18 stran), zjistil jsem, že se vůbec nejedná o soud s církví, nebo o to, že by pan Kokkinakis chtěl vystoupit z církve. Zde šlo o něco jiného, o obvinění z proselytismu, který je v Řecku ilegální a za které byl několikrát uvězněn. Za diktatury i demokracie. Nutno dodat, že pan Kokkinakis je Svědkem Jehovovým, a tudíž se tohoto činu dle řecké ústavy dopouštěl opakovaně. Svou soudní při u Evropského soudu vyhrál a to díky zcela nepřesné a dost zavádějící formulaci v daném zákoně, co to proselytismus vlastně je. Takže nechápu, jak se může o něco takového vůbec opírat.

Soud po podrobném zkoumání došel z závěru, že nejsou porušována lidská práva a žádná z církví ho k ničemu nenutí a tudíž jeho žalobu v plném rozsahu zamítl.

Holovač po vynesení rozsudku sdělil médiím, že bude i nadále bojovat, ale pouze právními prostředky, na rozdíl od církví, které se dle jeho slov uchylují k různým špinavostem a nepravostem.

„Robili tak v minulosti a robia tak aj dnes. Dôkazom toho je aj to, že o svoje ľudské práva musím bojovať na súde,“ zdůraznil. Nevyloučil, že celou kauzu požene až do Štrasburku. Na otázku novinářů, zda se cítí být bojovníkem za lidská práva, uvedl: „Som a musím byť bojovníkom za svoje vlastné práva.“

Tak to je případ muže, který chce popřít své vazby na Boha. Jeden z přítomných kněží do kamery uvedl, že mu toho člověka může být jedině upřímně líto. Na počátku jsem se ptal, co je to za člověka. Veškeré získané informace jsem zde uvedl. Získal jsem je na slovenském internetu a přímé řeči jsem úmyslně nechal v originále, aby překladem neztratili autenticitu. Ať nad tímto mužem přemýšlím jak chci, nemohu se zbavit dojmu, že je to vlastně ubožák. Primo zřekl se Boha, Secundo žádal o exkomunikaci, Tercio zažaloval církve u soudu. A jako by toto nestačilo, je na to přímo hrdý a ještě vydává zmiňovanou knihu…