Bůh není. Tečka.

Tématem měsíce je studium, já se však téma držet nebudu. I když v podstatě ano, protože se to studia také týká a já sám jsem během psaní studoval různé pojmy.

Už jsem se tu jednou rozhorlil nad jednoduchým přístupem většinové, tedy u nás nevěřící, společnosti. Je to dokonce první z mých nemnoha příspěvků na Signálech, jmenuje se „Vlastní názor = náboženský fanatismus?". Řekne-li se fanatismus, většině lidí se vybaví slovní spojení „náboženský fanatismus". Slovník cizích slov se k pojmu fanatismus vyjádřil takto: „slepé vášnivé nadšení". Už se v něm nepíše o tom, jaké je to nadšení.

A jak jsem se k tomu dostal? Pracuji na recepci hotelu a v posledních dnech tam přibyla vitrína s módním zbožím. A já se zmínil někomu, kdo si prohlížel obsah, že ten jednoduchý  křišťálový křížek je pěkný. Osoba přisvědčila a pak spustila tu nejukázkovější fanatickou řeč. A já pochopil, že neexistuje jen fanatismus náboženský, jak se mnozí domnívají, ale fanatismus ateistický. "Bůh není. Tečka. Lidi, co věří v Boha nejsou lidi, jsou to ubožáci. Ti si nezaslouží označení jako lidé. Všechna ta náboženství bych zakázala. A s nimi (těmi lidmi) zatočila" A já jen v údivu němě stál a uvědomil si, že ona přece neví, že jsem věřící. Protože já vypadám zcela běžně. Tedy, je pravda, že dlouhé vlasy dnes muži tolik nenosí, ale i tak. S pýchou mi vyprávěla, jak dokáže zatočit s každým, kdo by se jí jen pokusil vnutit ten jed, co mu říkají náboženství. Jako příklad uvedla, že „vyběhla" a na hlavu postavila to, co jí říkali Svědci Jehovovy neboli Jehovisti. A já věděl, že vedli marný boj. Nebyl marný v tom, že to, co vykládali není úplně to, v co věřím já, ale byl marný proto, že proti argumentům typu „Bůh není. Tečka." se nedá moc namítnout. Ano, dá, budete mi oponovat. Ale se stejným účinkem, jako byste to říkali zdi. Ta je taky slepá, nemá oči, a hluchá protože nemá uši. A přesně taková byla ta osoba. Zaslepená a hluchá. Nezajímá se, protože to prostě není. Já jsem věřící křesťan. Jsem katolík. Říkám to záměrně zvlášť, protože vím, že to není vždy totéž. Katolík rovná se křesťan, ale křesťan nerovná se vždy katolík. Přesto, když ona osoba mluvila o křesťanech a katolících, utvrdil jsem se v názoru, že tady je to marné. Ano, pokusil jsem se ji vysvětlit, že křesťany jsou všichni, ať už katolíci, evangelíci, protestanti nebo ortodoxní. Ne, marnost nad marnost.

V úvodu jsem se zmínil, že svým způsobem se mé psaní netýká studia a svým způsobem zase ano. To proto, že nevím, zda neměla dotyčná osoba nutkání studovat nějakým způsobem co je to náboženství. Ale vím, že tak neučinila. Jinak by zjistila, že jaksi nemá pravdu. Pomineme-li dohady o existenci Boha či nějaké božské prozřetelnosti, poznáme, že náboženství nám dává určitý směr. Určitý vzor chování, ať už je to desatero nebo čistě poučení, že člověk by neměl ubližovat jinému člověku, aby nečinil to, co nechce aby mu činil někdo jiný. A pokud by studovala, poznala by, že čím více se toho dozvěděla, tím více je toho, co neví. Že člověk není tvor neomylný a tudíž nemůže mít jistotu o své pravdě. A já si teď například uvědomuji, že jsem o tom možná neměl mluvit jako o fanatismu, ale jako dogmatismu. O moderním ne-náboženském dogma, že Bůh prostě není. Ještě budu muset hodně studovat.