Obrana Jana Pavla II. ve stínu obvinění Antoniem Ghislieri
Po velmi dlouhé době píši další příspěvek do svého blogu. Ti, kdo již některý z předešlých četli, si jistě všimli, že jsou vždy reakcí na nějaký jev, který se mi nelíbí.Nuže, ani tento nebude vyjímkou. V poslední době mě zaujaly názvy článků, mezi nimiž se opakuje "J'accuse!". Tak jsem si je přečetl, co se v nich píše, již jistě také víte. Uživatelé profilů a blogů na signálech si na nich stěžují na jakéhosi censora, který ničí jejich spravedlivé články. A k tomu řeknu toto: nemohu posoudit, jaké ty články byly, protože pokud skutečně byly, již nejsou. A ani nevím, kdo je maže, maže-li je skutečně někdo. A nevím, proč to udělal, pokud tak udělal. Každopádně bych byl proti tomu, aby tak někdo skutečně činil. Ve stejných textech s názvem J'accuse! se píše, že se jedná o článek o Janu Pavlovi II., tak jsem si přečetl jeho novou verzi (existovali-li ty staré, což nevím jistě). Pro případ, že by byl opět smazán (ať už kýmkoliv) sem přenáším jeho stať:
Následující fotografie ze života tohoto papeže ovšem jeho poctu oltáře notně problematizují.Na první z nich papež líbá "svatou" knihu falešného náboženství.Snímek číslo dvě jej zachycuje ve shromáždění rouhačů (srov. žalm 1), tedy těch, kteří Krista odmítají. A konečně třetí fotografie znázorňuje papežovu účast na modloslužbě "boha" Šivy a přijetí jeho kutického znamení z rukou Šivovy "kněžky"...Skutečně příklad hodný následování, že?
To je znění článku od Antonia Ghislieriho, který zjevně nemá Jana Pavla II. příliš v lásce. Každému, co jeho jest. Já však cítím potřebu také něco dodat k těmto fotografiím. Narozdíl od jistých tradicionalistů, uznávám II. Vatikánský koncil, a je jasné, že papež Jan Pavel II. také. Mezi dokumenty tohoto koncilu, je také jeden s názvem "Nostra aetate", což je deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím. Zde se o nekřesťanských náboženstvích říká toto:
"Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi. Sama však hlásá a je povinna neustále hlásat Krista, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), v němž lidé nalézají plnost náboženského života a skrze něhož Bůh všechno smířil se sebou. (4)((4/Srov. 2 Kor 5,18-19.)) Proto církev nabádá své věřící, aby s rozvážností a láskou, prostřednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jiných náboženství uznávali, chránili a podporovali duchovní a mravní dobro i společensko-kulturní hodnoty, které u nich jsou, a přitom aby svědčili o křesťanské víře a životě."
To vysvětluje fakt, že papež Jan Pavel II., měl v úctě jiná náboženství a ctil zvyky jinověrců. Právě proto, co je v těchto náboženstvích pravdive a svaté se neostýchal setkávat se s nimi. Přijetím kutického symbolu K obrázku, kde Jan Pavel II. líbá Korán, bych chtěl poznamenat to, že Korán vychází i ze Starého zákona, a tudíž i Korán obsahuje část zjevené pravdy Izraelskému národu. Nostra aetate se k Islámu vyjadřuje takto:
Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, (5)((5/Srov. sv. Řehoř VII., Epist. XXI, 21, Ad Anazir (Al-Násir), regem Mauritaniae, ed. E. Caspar in MGH, Ep. sel. II, 1920, I, s. 288, 11-15: PL 148, 451A.)) který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim. Proto si váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem.
A co se týká fotografie, na níž je svatý otec zachycen s Židy, Nostra Aetate se k Judaismu vyjadřuje takto:
Když posvátný sněm zkoumá tajemství církve, má na paměti svazek, kterým je lid Nového zákona duchovně spojen s Abrahámovým potomstvem. Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, (6)((6/Srov. Gal 3,7.)) že jsou zahrnuti v povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je tajemným předobrazem spásy církve. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Ví, že bere sílu z kořene ušlechtilé olivy, na kterou jsou naroubovány ratolesti plané olivy, pohani. (7)((7/Srov. Řím 11,17-24.)) Církev totiž věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno. (8)((8/Srov. Ef 2,14-16.))
Před časem jsem se ptal, jak se pozná pravý katolík a dostal jsem odpověď v tom smyslu, že katolík je ten, kdo věří všemu, co mu Církev podává k věření. Nuže, zde je něco z toho, co nám naše Římskokatolická Církev podává k věření. Abych tu jen nevytrhával zajímavé pasáže, nechávám dole odkaz, díky kterému si to můžete přečíst celé. A na závěr se hodí, abych se podepsal, i když zde to není zcela nutné.
Zobrazeno 4044×
Pro solipso: ano, máš pravdu, Šiva neexistuje a zcela JP2 udělal té Šivově knežce radost - tím, že přijal tilak, se sice dostal pod šivovu ochranu, ale přede všemi hinduistickými svědky se stal šivovým služebníkem. Tím se stal pro své ve víře slabé bratry (jako jsem já) kamenem úrazu přesně ve smyslu 1. listu Korintským 1-13. Jen mě překvapuje ta míra degradace pečlivosti a přísnosti při výběru osob pro blahoslavení - něco jsem o těch procesech četl a vím, že před sto lety by bylo nemyslitelné uvažovat o kandidatuře na blahoslavenství u člověka, který by navštívil pohanský chrám a z rukou kněžky by přede pohanskými svědky přijal znamení falešného boha ...
Korán je výplod lžiproroka Mohameda, který rouhavě označuje Krista za pouhého člověka a papež by ho neměl líbat. Písmo hovoří jasně, že modloslužba je v očích Hospodina ohavnost a islám modloslužba je. Křesťané nevěří ve stejného Boha jako muslimové. Při pomyšlení na to jak se zachází s křesťany v muslimských zemích si říkám, jestli není čas na další křížovou výpravu. Jana Pavla II. si přes to vše velice vážím a věřím, že se dnes přimlouvá za nás za všechny.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.